O prázdninách vznikaly potíže s jejich umístěním do letního tábora. Onkologická diagnóza, nutnost zvýšeného dohledu či trvalé medikace vzbuzovala velké obavy organizátorů takové dítě na běžný pobyt zařadit, a také mnozí rodiče se báli je tam pustit. V roce 1989 se proto zrodila myšlenka uspořádat rekondičně-rehabilitační tábor pro děti po ukončené onkologické léčbě a jejich zdravé sourozence pod dohledem zdravotnického personálu Kliniky dětské onkologie.

Skupinou dětí, které je zapotřební během těchto pobytů naučit větší soběstačnosti a posílit jejich kondici nejrůznějšími aktivitami (plavání, pěší výlety, hipoterapie a speciální sportovní hry, v zimě lyžování), jsou děti po amputačních výkonech na horních nebo dolních končetinách, nejčastěji pro kostní nádory. Během pobytu zjistí, že většinu aktivit zvládnou stejně dobře jako jejich zdraví kamarádi. Nevelkou, ale významnou část z celkového počtu zúčastněných dětí tvoří děti nevidomé či se zbytky zraku, léčené na klinice dětské onkologie pro nádory postihující vlastní oko nebo oční nerv.

Překonat úskalí samostatného táboření a odloučení od rodiny pomáhají nově navázané kamarádské vztahy. Zdraví sourozenci se přitom nenásilnou formou vychovávají k tolerantnímu a korektnímu vztahu k postiženým dětem. Zdravotní stav a zejména fyzická kondice se díky těmto pobytům u dětí lepší. Děti se zapojují do činností, které během onkologické léčby nemohly provozovat, a dělají běžné lumpárny jako jejich zdraví vrstevníci.